Nezoufej nad tím, jak vypadáš a jak se cítíš. Jako zahrada, které chybí slunce, jako květina spálená mrazem, jsi přešlý nečekanou zradou nebo zničený vlastním hříchem. Tvé dny jsou jako stín, který se prodlužuje, usycháš jako bylina. Nemusíš takhle dál žít, ani to popírat nebo si toho nevšímat. Přiznej si svou slabost a své touhy i očekávání...

Uč se ode mě, protože jsem tichý a pokorného srdce.

Jsi má milovaná ovečka. S něhou se o Tebe starám a bez ustání Tě chráním. Jsi součástí mého stáda, které vedu a které se z milosti rozrůstá. Trápí mě, když vidím, jak se uvnitř stáda vyskytuje hněv, závist, žárlivost, neodpuštění a svár. Vždyť každému otci vhání slzy do očí a zármutek do srdce, když vidí, jak se jeho děti přou,...

Vím, jak bolí zrada, křivda i hřích a dokážu porozumět pocitům, které při nich zažíváš. Není to jen o zklamání. Jako přílivová vlna v Tobě roste hořkost vůči tomu, kdo Ti ublížil nebo Tě zranil. Hořkost s sebou nese osamocení, podráždění i chuť na pomstu.

Pěstuj lásku a vykvete Ti soucit. Když miluješ jen lidi, kteří mají rádi Tebe, jsi šťastný, protože jsi obklopený láskou. Mít skutečně rád ale znamená, láskou zahrnout i ty, kteří by na Tvou lásku jinak nedosáhli, nikdy by si ji nezasloužili. Je výzva mít rád "ne přátele" - ty, kteří se Ti nelíbí nebo s Tebou nesouhlasí, hází klacky pod...

Zdánlivě podobné světelné podmínky. Přesto stojíš před rozhodnutím, v jakém směru světla budeš žít svůj život.

Tvé srdce, které mi s důvěrou nabízíš s láskou přijímám a něžně střežím. Nezůstaň však jen u svého srdce, odevzdej se mi celý, nabídni mi i své ruce. Nenech se odradit tím, že jsou prázdné nebo nešikovné. Já sám Tě posvětím a vybavím vším potřebným.