Ptáš se, co je nejdůležitější? Zamysli se a zkoumej, co bys Ty, jako otec, chtěl naučit děti, než jako opeřená ptáčátka vyletí z hnízda... Mnoho lidí žije v mylné představě, že je to moudrost a poznání, vzdělání a s ním související prestiž a bohatství. Ba ne, toužím Tě naučit něco jiného. Chci abys poznal, co je pro Tebe, mé dítě,...

V hluku tohoto světa na Tebe tiše volám a zvu Tě do své přítomnosti. Nenechej se strhnout návalem emocí, paniky ani zoufalství, které se na Tebe doléhá. Nepotřebuješ mnoho, jen čas a klidné místo. Přestože tyto vklady nejsou nikterak velké, málokdo je ochoten je investovat.

Dovol mi zastavit Tvůj hněv. Řítí jako ničivá vlna tsunami, bere s sebou bezohledně vše, co mu stojí v cestě a nechává za sebou hrozivou spoušť. Rozčílení a hněv naplno nabírají na síle při konfrontaci s hříchem, v období vyčerpání, bezmoci a zoufalství.

Nezlobím se na Tebe. Je lidskou přirozeností se v nejisté době schovat do své ulity bezpečí. I učedníci, poté co jsem vstal z mrtvých, dost dobře nevěděli, jak s novou situací naložit a vrátili se zpátky do své loďky, odkud jsem je povolal. Nebuď zaskočený, když zjistíš, že jednáš stejně jako oni. Není těžké se vzdát a otočit se zpátky...

Na světě, kde bydlíš se rozpoutala honba za dokonalostí. Lovci milují ideál, každá dokonalost je jako prestižní životní trofej. Starší, zkušenější učí už od útlého věku své děti být dobrými a úspěšnými lovci. Hlavní je nespokojit se v žádné oblasti s nedokonalostí. A tak jsou ideály těla, vzdělání, zaměstnání, oblékání, domova, stravování i...

Proplouvej se mnou naplno každou chvílí dnešního dne. U mě je pramen žití a čas je proudem říčky spojující minulost, současnost i budoucnost. Někdy se Ti může zdát, že plyne pomalu, sotva se plouží, jindy proudí rychleji, než by sis přál. Přesto je spravedlivou veličinou světa, nedá se obnovit, vrátit ani popohnat. Každý okamžik je rychlou...

Nezoufej nad tím, jak vypadáš a jak se cítíš. Jako zahrada, které chybí slunce, jako květina spálená mrazem, jsi přešlý nečekanou zradou nebo zničený vlastním hříchem. Tvé dny jsou jako stín, který se prodlužuje, usycháš jako bylina. Nemusíš takhle dál žít, ani to popírat nebo si toho nevšímat. Přiznej si svou slabost a své touhy i očekávání...

Uč se ode mě, protože jsem tichý a pokorného srdce.

Jsi má milovaná ovečka. S něhou se o Tebe starám a bez ustání Tě chráním. Jsi součástí mého stáda, které vedu a které se z milosti rozrůstá. Trápí mě, když vidím, jak se uvnitř stáda vyskytuje hněv, závist, žárlivost, neodpuštění a svár. Vždyť každému otci vhání slzy do očí a zármutek do srdce, když vidí, jak se jeho děti přou,...

Vím, jak bolí zrada, křivda i hřích a dokážu porozumět pocitům, které při nich zažíváš. Není to jen o zklamání. Jako přílivová vlna v Tobě roste hořkost vůči tomu, kdo Ti ublížil nebo Tě zranil. Hořkost s sebou nese osamocení, podráždění i chuť na pomstu.