Vím o Tvém údolí stínů s temnými propastmi beznaděje, do nichž se člověk snadno zřítí. Hledáš sílu, abys to přečkal a vyhlížíš konec, abys to vydržel. I když nic z toho nepřichází, naopak se valí další rány, neboj se.

Tvůj život je jako cesta lesem. Jsou dny, kdy kráčíš příjemně vyšlapanou mechovou cestičkou uprostřed pohádkového lesa, doprovázen prosvítajícími paprsky zlatavého slunce. Jindy se plahočíš nekonečně dlouhou, únavnou roklí plnou nebezpečí, překážek a problémů v době, kdy se smráká. Rozhodnutí jsou jako lesní křižovatky, někdy jasné a jindy pěkně...

Přijď do mé blízkosti, takový, jaký jsi. Byť jsi udělal mnoho chyb a trápíš se pro mnohé věci, které za Tebou zůstaly, nepřestal jsem Tě mít rád. Odpouštím, neopouštím. Přijď ke mně ve ztišení, chci Tě obdarovat. Zůstávej v mé milující náruči a vnímej, jak Tvou duši, tělo i mysl zaplavuje hřejivé teplo pokoje, má nová síla. Tvému srdci dávám...

Nestyď se za to, že patříš mě. Vím, že být podřízen komukoli se vzpírá vnitřní touze Tvé přirozenosti, která volá po svobodě, nezávislosti a volnosti. Ve snaze tyto vlastnosti naplno získat a maximálně si je užít se z mnoha lidí stávají otroci vlastního hříchu a bezohlední sobci.

Nenech se odradit nepochopením ani bolestným odsouzením druhých. Nenech se zastavit, když Tě budou mít lidé za hlupáka nebo blázna. Poselství, které svým životem, svými slovy i skutky neseš je pravé, protože patří mně, pravému Bohu.

V bouři hluku ucítíš mou něžnou ruku.

Odevzdej se do mé péče a slož mi všechnu svou starost.

Teprve ve světle mého světla dokonale uvidíš. Proměněn mou přítomností jsi zván vidět svět jinýma očima. Prohlédneš do nové, dosud nespatřené, dimenze starého světa. Spatříš v něm můj stvořitelský dotek i přicházející království.