Jsi stvořen k mému obrazu. Kromě života jsi ode mne dostal i zrnko mé moudrosti. Nepleť si moudrost a vzdělanost! Pravá moudrost proudí ode mne, jako má milost, můj dar pro Tebe. Abys tento dar mohl rozbalit a naplno využít, musíš se vzdát té své "lidské". Obě vedle sebe nemůžou existovat, stejně jako nemůžeš zároveň být sobecky štědrý, pyšně...

Nestyď se za to, že patříš mě. Vím, že být podřízen komukoli se vzpírá vnitřní touze Tvé přirozenosti, která volá po svobodě, nezávislosti a volnosti. Ve snaze tyto vlastnosti naplno získat a maximálně si je užít ,se z mnoha lidí stávají otroci vlastního hříchu a bezohlední sobci.

Zapusť u mne své kořeny. Neboj se jít ve vztahu se mnou pořádně do hloubky. Tvé kořeny ve mně jsou tak důležité, přesto jim málokdo věnuje pozornost. Nebuď tím, kdo se slepě soustředí, jak vypadá před druhými nebo kolik nese ovoce.

Svět je zloděj naděje. Tím, jak se Ti doslova točí před očima, odvádí Tvou pozornost ode mě. Všechno, co vnímáš, plodí myšlenku. Myšlenka uvádí v činnost Tvé ruce i nohy, a tak jdeš a konáš, zejména podle toho, kdo nebo co na Tebe zrovna mává nebo volá víc. Skličuje mě, když mě skrze svou zaneprázdněnost a roztržitost ztrácíš ze zřetele....

Nemusíš přede mnou utíkat ani se schovávat. Ať už se vydáš kamkoli, pochop, že se snažíš o nesplnitelný úkol. Má ruka Tě tam doprovodí. Není chvíle, kdy bych Tě opustil a není místo, kam by ses přede mnou mohl skrýt. Snad se přikryješ tmou, ale i noc kolem Tebe se stane světlem. Žádná tma pro mě není temná, noc...

Věrnost je převzácná, ceněná a tolik náročná disciplína. I když někdy rozněcuje výheň nečekaných zkoušek, je skutečným bohatstvím. Věrnost naplno prokáže pravost Tvé víry, opravdovost Tvého srdce, ryzost Tvého charakteru i pevnost Tvých postojů.

Znám Tě důvěrněji, než si dovedeš představit. Vím o Tvých slabostech dříve, než je sám poznáš. Poznal jsem, že ve světě se slabost nenosí, lidé se všemožně snaží zamaskovat své slabiny. Přetvářka je maskou, kterou si nasazují, aby před druhými zakryli svou pravou tvář, aby se snad více podobali "lepším" lidem okolo sebe.

Jsi krásné Boží stvoření, něžné a křehké jako letní květ. Vše, co lze vidět, krása, fyzická síla, udatnost, bohatství, statky i majetky mohou být pro druhé, kolemjdoucí, tak výjimečné, krásné a obdivuhodné. Ale co když přijde letní den? Vzejde slunce a svým žárem spálí trávu, květ opadne a jeho krása zajde. Všechna Tvá snaha a úsilí o dokonalost...

Dovol mi tříbit myšlenky, které chceš vyslovit. Chci z Tebe učinit nástroj svého pokoje. To se však nestane dřív, dokud mi nedovolíš postavit stráž k Tvým ústům a přede dveře Tvých rtů hlídku. Tvůj jazyk je oheň. Oheň je dobrý sluha, ale zlý pán. Jistě jsi už poznal sám, jak snadné je zažehnout hádku nebo podpálit doutnající spor....

Přestaň reptat. Vím, že je brblání v kultuře moderního světa příjemnou kratochvílí, vede k navazování vztahů, k posilování komunity i vlastní identity. Ale Ty víš, kdo jsi a komu patříš. Přestaň si prosím stěžovat a přestaň plýtvat časem, energií i marnými slovy. Nežehrej na vlastní příkoří a nepohodlí. Místo aby ses radoval z toho, co máš, reptáš...