PLNÁ NÁRUČ

Zastav se na chvíli, vedu Tě k zamyšlení. Podívej se na své dlaně. Co plní Tvou náruč? Mé děti chodí obtěžkány nejrůznějšími břemeny. Sami by je jistě nenazvali břemeny, ale drahocenným pokladem, kterého se nechtějí vzdát, jež je jejich pozemskou jistotou a cenným bohatstvím. Přes hromadu povinností, na mne ani nedohlédnou, snadno zapomenou. Přes všechnu tu starost, kterou nesou nemají na mě čas.

Necítíš se i Ty obtěžkaný a unavený ze starostí, které na Tebe z té hromady padají? Zatímco myslíš, že v rukou dřímáš jistotu svého života, stačí jedno malé fouknutí, závan větru ze strany, které nečekáš, a to na co se spoléháš stěží udržíš. Není to poklad, ale pořádně těžké břemeno, brání Ti ve výhledu i v rozhodování. Tak často s ním vrávoráš. Až když spadneš a všechno se rozsype, pak teprve v slzách uvidíš ruku, která Ti chtěla vždycky pomoct a jež jsi skrze svůj náklad neviděl.

Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny - já Vám dám odpočinout. Slož své břímě před mým trůnem, budeš volný, lehký, svobodný. Budeme stát vedle sebe, jen my dva, Ty a já. Uchopím Tě za ruku a vydám se s Tebou na cestu. Tvá budoucnost bude v mých rukou, stejně tak i všechny Tvé starosti. Tobě na oplátku naložím plné srdce i ruce skutečného bohatství, které pochází ode mě. Poneseš hojnost lásky, radosti a pokoje, budeš štědře rozdávat druhým, nikdy Ti nepochybí. Půjde se nám lehce, vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.

Tvůj navždy věrný společník,

Ježíš

1.PARALIPOMENON 29,12

MATOUŠ 11,28-30

LIST JAKUBŮV 5,1-3