Vidím Tě, jak se namáháš, pracuješ pod obrovským tlakem, jsi tlačen k vysokému pracovnímu nasazení a efektivitě a cítíš, že nesmíš promarnit čas ani získané pozice. Nebuď smutný, když se navzdory svému umu dostaneš tam, kam jsi nechtěl. Do míst, kde se jen smutně rozhlížíš a nechápavě kroutíš hlavou, kam že jsem Tě to právě dovedl. Možná právě jen...

Mé království není z tohoto světa a stejně jako Ty, od momentu, kdy ses mi odevzdal. Vysvobodil jsem Tě z nadvlády temnoty a přenesl do svého království. Na zemi, ve které žiješ, pobýváš jen jako host. Řiď se proto mou spravedlností a následuj můj příklad.

Najdi si čas a obrať ke mně svou pozornost. Moc rád bych Ti chtěl něco říct. Zastav se, prosím, v běhu všedního dne, aby ses mohl zaposlouchat do mého hlasu.

Hřích je jako plíživá smrtelná nemoc. Den, co den, prostupuje a ničí Tvé tělo, kousek po kousku Ti ubírá sil, pokoje i radosti. Cítíš beznaděj, a přesto, snad možná právě proto, si křečovitě držíš svou pozici, tvrdě vydřenou mnoha krutými bitvami a nechceš ji pustit. Nechceš ji ani sebe ztratit. Vím, že máš mnoho bolavých míst, která maskuješ a...

Nesnaž se o to, podobat se lidem, které máš kolem sebe a přestaň se jim snažit zalíbit. Kolik bylo takových, kteří, ve snaze získat přízeň druhých, ztratili mne i sami sebe. O čí pozornost usiluješ ve svém životě? A čí uznání a slávu vyhledáváš?

Občas se snažíš držet se všeho a všech. Svých představ, svého zázemí, útulného pohodlí, úzkostlivě držet své nejbližší, pevně svírat svou kariéru i získané jmění. Přidržuješ se lidí, kteří by mohli být ve Tvém životě užiteční.

Jsi povolán do světla mé lásky, jsi světlo světa. Nezapomeň můj milovaný, že láska je skutek. Rozhlédni se okolo sebe… Kolik bolesti, nemocných, unavených a ztrápených lidí vidíš. Nebuď k nim netečný.

Když Ti život přestává chutnat je každý den těžce stravitelný. Někdy nechutně ostrý, až se Ti slzy tlačí do očí, jindy se Ti zdá planý a bez chuti. Mám pro Tebe dobrou zprávu. Zvu Tě přidat ingredience, které Ti pomohou ochutit zkouškové dny, prožít je s vychutnáním, nejen přežít se zaťatými zuby.

Toužím zbořit hradby Tvé zatvrzelosti. Neprodlévej na místě, obehnán těsně přiléhajícími vysokými stěnami vlastního přesvědčení. Chci Tě vyvést ven. Uvnitř vlastní zatvrzelosti vidíš kolem sebe jen pozlacenou nádheru, obklopuje Tě falešný obraz dokonalosti. Ač máš pocit, že skvěle vidíš, žiješ v zaslepenosti. Ač máš pocit, že slyšíš a všemu...

Chci Tě varovat před láskou k penězům. Peníze ani majetek samy o sobě špatné nejsou, ale láska k nim Ti smrtelně škodí. Mají tendenci nad Tebou panovat, přestože Tě nechají v pocitech, že s nimi hospodaříš, ony pracují s Tebou. Oslepují Tě laciným odleskem své ceny a pak snadno přestáváš vnímat to opravdové, skutečné bohatství.