I Tebe, můj milovaný, posílám na cestu s dobrou zprávou. To nejdůležitější je připraveno, nyní Tě zvu, běž a řekni o tom všemu stvoření. Tam, kde jsi teď i tam, kde budeš zítra můžeš nést dobrou zvěst. Přizvi každého, nechci, aby nikdo zůstal sám.

Okus na vlastní kůži moc mého slova.

Jděte. Hle, posílám Vás jako ovce mezi vlky. Nečekej, až budeš mít připraveno všechno potřebné k tomu se vydat mi dokonale sloužit. Tolik mých dětí se zastavilo a se ostražitě rozhlíží okolo sebe. Nezačínat, dokud si nejsem jistý… Hlavně nebýt tak moc vidět a slyšet, někam se skrýt.

Nenechej se déle hnát zažitým rytmem světa, který Tě nutí přidávat až za hranice svých sil.

Není snadné napomínat ty, které tolik miluješ! Ale věř mi, horší je dívat se a nečinně přihlížet důsledkům jejich špatného jednání, které mohou být skličující nejen pro ně samotné, ale i pro spoustu lidí okolo.

Kdo jsi, že soudíš svého bratra? Nebuď farizeem! Stejně jako oni nevidíš, jak jsi všem hříšníkům, které s vervou odsuzuješ podobný. Neplýtvej drahocenným časem, abys druhé posuzoval. Chceš-li někoho soudit, věz, že sám nemáš výmluvu, ať jsi kdokoli. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe – vždyť sám děláš to, co soudíš!

Jsi stvořen k mému obrazu. Kromě života jsi ode mne dostal i zrnko mé moudrosti. Nepleť si moudrost a vzdělanost! Pravá moudrost proudí ode mne, jako má milost, můj dar pro Tebe. Abys tento dar mohl rozbalit a naplno využít, musíš se vzdát té své "lidské". Obě vedle sebe nemůžou existovat, stejně jako nemůžeš zároveň být sobecky štědrý, pyšně...

Zdánlivě podobné světelné podmínky. Přesto stojíš před rozhodnutím, v jakém směru světla budeš žít svůj život.

Nezlob se - jednoduchá rada, náročný úkol.

Nenech se mýlit, pokání není krokem vzad, nýbrž naopak! Přiznat si svou chybu není příjemné a přiznat ji druhým se může zdát ponižující. Přesto Tě chci povzbudit, neboj se si přiznat chybu a přijít tak ke mně blíž. Právě proto jsem přišel na svět, abych spasil hříšníky. Přišel jsem hledat a zachránit, co bylo ztracené.