Dokážeš ovládnout svůj jazyk, řeč i slova? Skrze Tvé rty může vycházet k druhým lidem hojnost požehnání, vlídných i povzbudivých slov, laskavých vět, potěšujících zpráv, láskyplných napomenutí, osvobozujícího odpuštění i odvážných modliteb.

Jako tenký kluzký led je cesta porovnávání se s druhými. Ano, je tak snadné vidět sebe, v porovnání s druhými, v lepším světle. Ale zadrž, měříš špatným metrem a míříš špatným směrem. Co se Ti zdá jako pevná půda pod nohama, je velmi tenký led. Než se naděješ, snadno se propadneš do hlubin vlastního odsouzení.

Nenech se mýlit můj nejmilejší, opravdová moc netkví ve velikosti ani v postavení, sám bych mohl vyprávět. Lidé o moc tak bezohledně bojují, šlapou po zádech druhých, jen aby pro sebe získali víc. Komplot, špehy, lži, pomluvy a manipulace jsou jen další nechutnou přísadou do koktejlu vlastní důležitosti.

Jako dva odlišné světy jsou dva otcové, otec pravdy a otec lži. Oba Tě chtějí pro sebe, ani jeden se Tě nedokáže vzdát bez boje. Jen jeden však opravdu milující, ten pravý.

Jsem Tvá pevná skála, nikdo a nic se mnou neotřese. Jsem přímý, věrný a spravedlivý. Zvu Tě, abys na mě stavěl svůj život. Rozumím Tvým námitkám, že stavět na skále není vůbec jednoduchá a rychlá práce. Nebyla dříve, není ani dnes ve světě plném vymožeností. Stejně tak vím, že svět ani lidé, kteří v něm žijí, Tvé...

Vidím Tě, jak se namáháš, pracuješ pod obrovským tlakem, jsi tlačen k vysokému pracovnímu nasazení a efektivitě a cítíš, že nesmíš promarnit čas ani získané pozice. Nebuď smutný, když se navzdory svému umu dostaneš tam, kam jsi nechtěl. Do míst, kde se jen smutně rozhlížíš a nechápavě kroutíš hlavou, kam že jsem Tě to právě dovedl. Možná právě jen...

Mé království není z tohoto světa a stejně jako Ty, od momentu, kdy ses mi odevzdal. Vysvobodil jsem Tě z nadvlády temnoty a přenesl do svého království. Na zemi, ve které žiješ, pobýváš jen jako host. Řiď se proto mou spravedlností a následuj můj příklad.

Najdi si čas a obrať ke mně svou pozornost. Moc rád bych Ti chtěl něco říct. Zastav se, prosím, v běhu všedního dne, aby ses mohl zaposlouchat do mého hlasu.

Hřích je jako plíživá smrtelná nemoc. Den, co den, prostupuje a ničí Tvé tělo, kousek po kousku Ti ubírá sil, pokoje i radosti. Cítíš beznaděj, a přesto, snad možná právě proto, si křečovitě držíš svou pozici, tvrdě vydřenou mnoha krutými bitvami a nechceš ji pustit. Nechceš ji ani sebe ztratit. Vím, že máš mnoho bolavých míst, která maskuješ a...

Nesnaž se o to, podobat se lidem, které máš kolem sebe a přestaň se jim snažit zalíbit. Kolik bylo takových, kteří, ve snaze získat přízeň druhých, ztratili mne i sami sebe. O čí pozornost usiluješ ve svém životě? A čí uznání a slávu vyhledáváš?