DÍTKO

Dítko mé milované, kéž bys věděl, jak moc jsi mi podobný. Znám Tě tak dobře, vždyť jsem Tvůj tatínek. A mám tě rád právě takového, jaký jsi. Raduji se kdykoli se otočíš, aby ses na mě, při tom všem, co děláš, podíval. S láskou sleduji Tvé počínání, myšlení, mluvení, i to, jak se zastavíš, protože něčemu nerozumíš. Prožívám s Tebou každou radost, vidím Tvé nadšení z nových věcí, vnímám Tvou vděčnost. Vím, na co se mě chceš zeptat, už když ke mně zvedáš svůj tázavý pohled, hledáš odpověď nebo se ptáš na můj názor.

Těší mě, když se snažíš být jako já. A i když se Ti úplně nedaří, jsem u Tebe, jemně Ti pomáhám, nechávám Tě růst. Tvá snaha a touha dělat pokroky mě dojímají, jsi tak neúnavný. Raduji se z Tvých úspěchů. Pomáhám Ti, kdykoli mě o to poprosíš, ne tak jak zrovna chceš, ale tak, jak je to pro Tebe nejlepší.

Miluji chvíle, kdy jsme spolu. Ty se mnou, já s Tebou, o samotě. S radostí Tě poslouchám. Též k Tobě promlouvám, když mi se srdcem plným důvěry nasloucháš. Učíš se mi porozumět a osvojit si mé rady. Nezlobím se na Tebe, když se Ti nedaří a omlouváš se, že se Ti něco nepovedlo. Vždyť to můžeš zkusit znovu, lépe. Utírám Ti slzy, když pláčeš, konejším Tě, když procházíš zármutkem, s láskou Tě objímám, když se cítíš sám, držím Tě za ruku, když se bojíš. Vím, že mě potřebuješ a neopustím Tě. Ať se ve světě děje cokoliv, máš v mém náručí vždy své místo. Nezakládej si na tom, kým jsi v očí lidí okolo sebe - zůstávej každý den mým dítětem, neboť takovým patří mé království.

JAN 1,12

ŘÍMANŮM 8,16

MAREK 10,13-16