(BEZ) OBAV

Můj plán byl jasný – nádherný živý, zdravý, barevný a rozmanitý svět. Harmonie vztahů a symfonie vděčnosti. Čirá radost z práce v Duchu Boží blízkosti a lásky. Svět i život bez obav.

Lidský hřích tomu všemu rázně zabouchl dveře a mocně otevřel průduchy strachu. Jako hustá, těžká mlha se začal strach ve světě rozpínat, naplnil i všechna lidská srdce a dělá to až dodnes … zamořené domovy, odcizené vztahy, zmařené úsilí. Jako temný, všudypřítomný opar, mění vnímání reality. Znejišťuje krok. Drásá duši v boji o život. V jeho šeru snadno ztrácíš nadhled, jistoty, radost i pokoj. Brání rozejít se vpřed naopak, zahání do ústraní. Do skrytu, zoufalého krytu a pasti samoty. I tam úřaduje a dál bolestně trápí obavou – o budoucnost, o reputaci, o život i o druhé. Strach jako temný mrak dokonale mlží lásku a zastírá víru, oslabuje jejich moc i sílu. Strach přináší muka.

Můj milovaný, ať se dnes cítíš jakkoliv – důvěřuj mi. Přicházím za Tebou. Jako Beránek Boží, který snímá hřích světa i Tvůj. Znovu otevřené dveře k Bohu. Světlo světa. Dopadám na Tvou Tvář. Zářím do Tvého srdce. Chci Ti být blízko. Toužím Ti být tak blízko, abys věděl, že se mnou se nemusíš ničeho bát. Se mnou z lidského světa nezmizí obavy jako šmahem kouzelného proutku, ale silou Tvé víry a světlem Boží naděje ztrácí účinek, sílu i moc. Strach už není Pánem. Svou smrtí a vzkříšením jsem jej odzbrojil.

Proč se bojíš, můj malověrný? Hřích ani strach nedokáže zmařit mou lásku. Jsem, který jsem a nepřestávám Tě hledat. Za Tebou přicházet. Žádná tma mé světlo nepohltí. Žádný strach mou lásku nenaplní. Ne, v lásce není žádný strach. Láska, jež došla naplnění dokonce zahání strach pryč. Boží světlo stále září tmou a ani ta nejtemnější mlha ho nedokáže pohltit. Naopak můj Duch Lásky má sílu odvanout mlhu a s ní i všechny pochybnosti a strach do patřičných mezí.

Jsi dítětem světla! Právě proto, že Tvé srdce ani oči nehledí se strachem na sebe, ale vztahují se ke mně, dokážeš vidět skrze hustou mlhu i prudkou bouři svou živou naději. Prožívat obnovenou radost Božího stvoření. Pracovat s radostí v rytmu symfonie vděčnosti, a to navzdory tomu, že stále nedokážeš dohlédnout dál, než právě vidíš. Ba co víc, právě uprostřed světa ponořeného do neproniknutelné mlhy strachu, společně svítíme nadějí, obnovujeme harmonii vztahů i vracíme radost.

Tvůj Ježíš

MATOUŠ 8,26

JAN 1,29 ČSP

1.JAN 4,18

K DALŠÍMU ČTENÍ: GENESIS 3,1-10